Ostrovy Tremiti

Jsou jediné ostrovy v Jaderském moři, které územně patří k Itálii. Nacházejí se 20 km severním směrem od Gargana (z Rodi Garganico). Říká se jim také Diomedovy ostrovy nebo Malý Karibik. Souostroví není tak známé a populární jako jiné krásy Apulie, avšak je zcela unikátní svou historií a panenskou přírodou. Jedná se o pět ostrovů, z toho dva větší jsou obydlené. S největší pravděpodobností vznikly jako výsledek časté vulkanické aktivity podmořských sopek a tektonických posuvů mořského dna. Název je odvozen od slova tremare = třást se, otřásat.

Název Diomedovy ostrovy pochází ze starověku (cca 9. století před naším letopočtem) z období řecké kolonizace jižní Itálie. Váže se k němu velmi zajímavá legenda z řecké mytologie o králi ze země Argu, který se účastnil Trojské války. V období římské nadvlády (od cca 4. století př.n.l.) již sloužily ostrovy Tremiti jako vyhnanská kolonie. Císař Augustus (Gaius Octavianus Caesar) zde například nechal deportovat svou vlastní vnučku Giulii, která byla obviněna z cizoložství s básníkem Ovidiem.

V počátcích křesťanské éry (900 n.l.) byl na ostrově San Nicola postaven byzantský kostel (Santa Maria al Mare). V té době vznikají v jižní Itálii i na Garganu první diecéze. Pro těžce zkoušenou zemi jsou však sílící, až agresivní vlivy křesťanství další pohromou - prohlubuje se bída a všeobecný úpadek, obyvatelstvo sužují loupeživé nájezdy Saracénů, Normanských dobyvatelů a jižních Slovanů (Peschici, Tremiti, aj.). Na počátku 11. století se na ostrovy stěhují Benediktini z Montecassina (Kampánie). Kolem byzantského kostela vybudují klášter a vzniká zde opatství. O dvě století později přebírají klášter Cisterciáni ze San Bernarda (reformovaný řád Benediktinů). Gargano a celá jižní Itálie jsou hluboce poznamenány náboženským, kulturním i hospodářským úpadkem. Na Garganu vzniká kult svatého Michala Archanděla, který se stává patronem gargánského mysu i ostrovů Tremiti. Cisterciáni opevňují ostrov San Nicola mohutnými hradbami a vybudují zde také první strážní baštu, tzv. rytířskou strážní věž.

V období 14. století (třeskutý středověk) však i přes veškerá opatření došlo téměř ke zničení ostrova. V důsledku neustálých a agresivních nájezdů pirátů, Saracénů, Normanů, Turků (Osmanů), Arabů, jižních Slovanů a dalších zůstaly ostrovy na delší dobu opuštěny. V jižní Itálii i na Garganu se v té době zmocňují nadvlády Normané. V 15. století zde připlouvá další suita křesťanského řádu - Lateránští kanovníci. Opravují a zpevňují hradby a vybudují z ostrova San Nicola pevnost. Ten se v následujícím století stává plně autonomní, ekonomicky silný a je schopen odolávat neustálým nájezdům Osmanů, kteří sužují celou Apulii. V jižní Itálii přebírají vládu Aragonci a pokračují po Normanech v budování obranných strážních věží podél celého jihoitalského pobřeží.

Období 18. století však znamená pro ostrovy Tremiti další úpadek. Opatství a klášter jsou zničeny a z ostrovů se opět stává místo vyhnanství a vězení. Tuto funkci plní ostrovy až do období italského fašismu! Jižní Itálie i Gargano sužují vlivy feudalismu, lidem je zabírána půda, pastviny a lesy, obyvatelé se bouří. Dochází k občanským válkám a ostrovy Tremiti představují lokalitu trestanecké kolonie: opevněný San Nicola - vězení, San Domino a Caprara - vyhnanství pro politické vězně a jiné "nepohodlné" osoby vládnímu režimu.

Po sjednocení Itálie však dochází k řadě změn i na souostroví. Od r. 1989 jsou ostrovy Tremiti vyhlášeny podmořskou chráněnou rezervací a v současné době představují doslova ráj pro potápěče díky neuvěřitelně průzračné vodě, kde je vidět na dno i ve větších hloubkách. Realizují se zde profesionální ponory až do hloubky 60 metrů. Rybolov je zde zakázán.